Ukázka z nové knihy Davida Icka

Lež, ve které lidstvo žije je tak obrovská, absolutní a všeobjímající, že je považována za univerzální pravdu, obecně platnou a uznávanou. Tato lež má takový rozsah a hloubku, že je jasné, jak systematická je její podpora a prosazování. Nenarazili jsme na ni náhodně; vychází z promyšleného plánu. Lidé neznají pravou realitu, kterou zažívají, protože tu pracuje skrytá síla, která nechce, aby ji znali. Tato síla ovládá „vzdělávání“, média, „vědu“ a náboženství, takže jsem brzy získal odpověď na svou úvodní otázku, proč byly potlačeny důkazy o skutečnosti. Ale bylo toho mnohem víc, co jsem odhalil a pochopil, jak se mi souvislosti začaly spojovat a vytvářet zvláštní obraz. Zjistil jsem, že celá lidská společnost je podvrh, simulovaná „počítačová“ realita, a naše planeta je jeden velký Alcatraz, protože to tak je naplánováno. Že vy ve vězení nežijete? Tak proč naprostá většina lidí dělá to, co nechce, a naopak nedělá to, co chce? Proč jsou lidé nešťastní, když ráno zazvoní budík, místo toho, aby se radovali, že začíná nový den? Proč v britském průzkumu řeklo 35% dotázaných, že jejich práce nemá smysl? Proč lidem pomáhá přežít pracovní týden jenom myšlenka na víkend, a děti se těší na zvonek, který oznámí, že je jejich dozorci vypustí na svobodu, alespoň do příštího dne? A i tak jsou tyto představy dočasné svobody spíš relativní než skutečné. Na internetu jsem četl tohle: „Choďte do práce, ožeňte se, mějte děti, chovejte se normálně, choďte po chodníku, dívejte se na televizi, dodržujte zákony, spořte na důchod, a opakujte po mně … Jsem svobodnýýýý.“ Jak může být někdo svobodný, bez ohledu na to, co dělá, když ani neví, kdo je, kde se nachází a odkud „pochází“. Zásadní pro zachování masového ovládání lidstva je víra ve falešné, nepravé Já. Myslíte, že víte, kdo jste, ale není tomu tak. To ve skutečnosti nejste vy. Je to „Já“, na které věříte, protože vás globální vězeňský stát naprogramoval a zmanipuloval, abyste v něj věřili. Teprve když si začnete uvědomovat své nepravé Já, pochopíte, že je Země vězení. Nepravé, falešné Já je fantom, konstrukt, výplod zmanipulovaného vnímání. Útlak lidstva je založen na víře, že to nepravé Já jste vy. A od toho se odvíjí všechno ostatní. Definice pojmu „fantom“ zachycují samotnou esenci falešného Já: „Je to něco, co máme pocit, že vidíme, slyšíme nebo vnímáme, ale není to fyzicky skutečné“; „Obraz, který se nachází pouze v mysli, iluze“; „Fiktivní, neexistující, často určené k oklamání“; „Něco, čemu věřím, že je to skutečné, i když je to přelud.“

 

Toto nepravé Já je jako stažený software, který určuje naši identitu – jméno, národnost, rasu, kulturu, náboženský nebo vědecký systém víry, rodinnou historii, životní příběh a verze reality předkládané vzdělávacím systémem a médii. Tyto zdroje informací a vnímání určují, za co se lidé považují. Zaměřují lidskou pozornost téměř výhradně na pět smyslů, a tak jsme se ocitli izolováni od vhledu, vědění a rozšířeného vědomí Nekonečného Já, přesahujícího fyzické tělo, Já, které může vidět, vnímat a chápat to, co nepravé Já nedokáže. Nekonečné Já k nám promlouvá skrze intuici a vědění, stav vědomí, který přesahuje myšlení a omezené vnímání pěti smysly. Pokud ztratíme kontakt s Nekonečným Já, ocitneme se v izolaci nepravého Já a naším jediným zdrojem informací o životě a náhledu na svět je to, co nám předá Systém formou „vzdělání“, skrze média a vědu, a dalšími cestami odkázanými na striktně řízenou realitu pěti smyslů.

 

Když zůstaneme ve spojení se svým Nekonečným Já, vidíme svět takový, jaký je. Když toto spojení ztratíme, vidíme ho takový, jaký nám říkají, že je.

 

Sféru Nekonečného Já shodně popisují lidé, kteří mají zážitky blízké smrti a další, kteří byli nějak osvobozeni od krátkozrakosti těla a mysli nepravého Já. Jeden z nich tento mimotělní stav popsal takto: „…všechno od začátku, můj porod, mí předkové, děti, manželka, všechno vnímám naráz v jeden okamžik. Viděl jsem všechno týkající se mně a všech, kdo byli kolem mne. Viděl jsem všechno, co si mysleli v tom okamžiku i předtím, co se dělo dříve i co se dělo v danou chvíli. Neexistuje tam čas, neexistuje časová posloupnost událostí, není tam žádné omezení, ať již vzdáleností, dobou, místem. Mohl jsem se v jeden okamžik ocitnout zároveň kdekoliv jsem chtěl být.“

 

To je Nekonečné Já (nebo alespoň jeho část), ale ve většině lidí ho síla, kterou zde odhalím, umlčela, aby mohla masově ovládat celé lidstvo. Jakmile je naše pozornost uvězněna v nepravém Já, bez jakékoliv další perspektivy, stáváme se prosťáčky v rukou despotické skryté síly, která vytvořila a ovládá lidskou společnost, v jaké dnes žijeme.  Nepravé Já není to, kdo jsme, ale to, co zažíváme. Na zaměňování těchto dvou věcí (a manipulaci vedoucí k tomuto zaměňování) stojí ovládání lidstva, programovaná omezení a celosvětové vnímání bezmocného „malého já“. Nekonečné vědomí můžeme přirovnat k oceánu a smyslové vědomí k hřebenu vlny nebo zaměřenému bodu v oceánu. V okamžiku, kdy pět smyslů ztratí kontakt s oceánem a jedná samostatně, v izolaci, stává se nepravým Já. Říká se, že věci vidíme ne takové, jaké jsou, ale takové, jací jsme my.

 

Zkoumání sebe sama a reality je u většiny lidí někde úplně na okraji zájmu. Kdo jsem? To je mnohdy ta úplně poslední otázka, kterou by si lidé kladli, a ne první, jak by se patřilo. Věnuje se jí naprosto minimální zlomek pozornosti ve srovnání se zdánlivě zásadními otázkami, jako: Co mám dělat za práci? Co si mám oblékat? Který telefon si mám koupit? Jak vydělám spoustu peněz? Koho si mám vzít? Kam mám vyrazit v sobotu večer? Třeba sport stojí pro mnohé lidí v prioritách sport daleko před otázkou „co je realita?“ Neříkám, že bychom se těmi praktickými otázkami neměli zabývat, ani že by nám sport neměl být koníčkem a zábavou, sám to tak mám, ale bez správné perspektivy si pak zablokujeme periferní vidění, které je zásadní pro to, abychom viděli, co se před námi vládnoucí autority snaží skrýt. Respektive co nechtějí, abychom viděli. V knize 1984 George Orwell napsal: „Fotbal, pivo a především hazard, vyplňovaly horizont jejich mysli. Nebylo těžké je udržovat pod kontrolou.“ Jak můžeme odpovědět na jakoukoliv otázku, aniž bychom měli jasno v těch hlavních, tedy kdo jsme, kde se nacházíme a jaká je realita, kterou denně zažíváme.

 

Lidstvo se utápí ve zmatku a chaosu protože nechápe samotnou povahu světa, jak na nás působí a my na něj, jak se ovlivňujeme navzájem, a že si tvoříme vlastní realitu, ať se nám to líbí nebo ne. Je směšné, jak se většina dětí v nízkém věku učí ve škole o vodě, protože je to považováno za naprosto základní součást vzdělání, ale zároveň můžou prožít celý svůj život, aniž by se nějak zvlášť zaobírali samotnou realitou. Své vnímání, názory a přesvědčení pak nechávají na svém nepravém Já, kráčejí životem jako náměsíční a přitom věří, že jsou bdělí, oči mají převázané šátkem a přitom jsou přesvědčeni, že výborně vidí. 

 

Označení za náměsíčné je odpovídající, protože falešné Já žije v podvědomí a diktuje vědomé chování, reakce a vnímání, které však vědomá mysl mylně považuje za své vlastní. Veškeré zkušenosti, pravidla, předpisy a příkazy, co dělat a co nedělat, a systémové programování reality naše podvědomí vstřebává a na jejich základě buduje falešnou identitu, kterou nazývám falešným Já, které žije v přeludu.

 

Vědomá mysl si uvědomuje jen málo, ale podvědomí absorbuje všechno. Podprahové reklamy a zprávy cílí na podvědomí, které je podsouvá do vědomé mysli v podobě rozhodnutí „udělám tohle“ nebo „koupím si támhleto“. Podprahové znamená „pod prahem vědomé mysli“ a minimálně 99% informací, které přijímáme, jde přímo do podvědomí, kde sídlí naše nepravé Já. Naše podvědomí komunikuje skrze symboly, proto jsou sny téměř vždy symbolické a málokdy doslovné. Systém má svůj vlastní symbolický jazyk, který v knize vysvětluji, protože tím se snaží naprogramovat naše vnímání skrze podvědomou mysl.

  

Co je přelud našeho Já, naše nepravé Já? Je to program. A to program vytvořený z nekonečných podprogramů, které se nazývají lidské rysy a chování. To neznamená, že my – naše nekonečné Já – jsme program. Pouze naše zmanipulované vnímání sebe sama a reality je programem, který rozhoduje, co si lidé myslí, cítí, dělají, nedělají, co podporují a co odmítají, a vytváří samotný koncept toho, co označujeme jako své vlastní Já a „život“. To, čemu říkáme „život“, je program sledovaný dalším programem – falešným Já žijícím v přeludu. V průběhu knihy uvidíte, že se tím vysvětluje spousta záhad a zdánlivých rozporuplností v životě. Jakmile nahlédnete na svět s tímto vědomím, „záhady“ zmizí jako pára nad hrncem. Nepravá Já jsou programována k tomu, aby programovala další nepravá Já. Děti vstupují do této reality s potenciálem vyjádřit rozšířené vědomí nekonečného Já, ale rodiče, sami již naprogramovaní, se okamžitě pouští do práce, aby nahráli své vlastní přeludové vnímání do svých dětí. Většinou k tomu dochází jakoby s dobrým záměrem, ale podle koho? Podle falešného Já. Jim Morrison, frontman kapely The Doors v šedesátých letech to řekl takto:

 

„Ti nejvíce milující rodiče a příbuzní s úsměvem na rtech páchají vraždy. Nutí nás zničit tu bytost, kterou ve skutečnosti jsme: je to velmi nenápadná vražda.“

 

Nejnovější kniha Davida Icka Život v přeludu (..a jak se z něj probudit!), v originále Phantom Self, vychází v českém překladu u příležitosti jeho pražského podzimního vystoupení v září 2016.